Chceme po školách stále více prevence. Mají na ni ale učitelé prostor? 🤔
Kyberšikana, závislosti, duševní zdraví, bezpečnost na internetu, rizikové chování, finanční gramotnost, dezinformace nebo bezpečnost v dopravě. Kdykoliv se ve společnosti objeví nový problém týkající se dětí a dospívajících, velmi často zazní podobná odpověď: měla by se tomu více věnovat škola. Ale...
To samozřejmě dává smysl. Škola je jedním z mála míst, kterým během svého dospívání projde prakticky každé dítě. Právě proto má v oblasti prevence nezastupitelnou roli.
Jenže seznam témat, kterým by se školy měly věnovat, se neustále prodlužuje. Čas učitelů nikoliv.
Co učitelům bere nejvíce energie?
8. září se v Karlových varech konala konference Děti pod tlakem (akci připravil Couplii fond ochrany vztahu a rodiny), kde učitelé, ředitelé a školní psychologové odpovídali v anketě ÁMOS vision, co jim při jejich práci bere nejvíce času a energie mimo samotnou výuku.
Nejčastější odpovědí byla zbytečná administrativa a papírování, kterou označilo 40,7 % respondentů.
Dalších 20,4 % uvedlo neustálé změny předpisů a požadavků a 7,4 % organizační záležitosti, které přímo nesouvisejí s výukou.
Dohromady tak 68,5 % odpovědí směřovalo k administrativě, předpisům a organizaci mimo samotnou výuku.
Pro srovnání: kázeň a problémové chování žáků označilo 11,1 % respondentů.
Ankety se zúčastnily desítky účastníků, nejde tedy o reprezentativní průzkum českého školství. Výsledky ale otevírají důležitou otázku.
Pokud chceme po školách stále více prevence, mají na ni lidé ve školách vůbec dostatek prostoru?
Každý nový problém nemůže znamenat další úkol pro učitele
Prevence samozřejmě do škol patří. Bylo by ale nereálné očekávat, že každé nové společenské téma automaticky převezme učitel a najde pro něj prostor během vyučování.
Pokud se objeví nový fenomén mezi dětmi, nemůže být jedinou odpovědí vytvoření další metodiky, prezentace nebo preventivního programu, který nakonec skončí na stole pedagoga s očekáváním, že jej nějak začlení do už tak nabitého školního dne.
Možná bychom proto neměli přemýšlet pouze nad tím, jak dostat více prevence do výuky.
Stejně důležitá otázka zní:
Jak dostat důležitá preventivní sdělení k dětem, aniž bychom pokaždé přidávali další povinnost učitelům?
Jenže seznam témat, kterým by se školy měly věnovat, se neustále prodlužuje. Čas učitelů nikoliv.
Co učitelům bere nejvíce energie?
8. září se v Karlových varech konala konference Děti pod tlakem (akci připravil Couplii fond ochrany vztahu a rodiny), kde učitelé, ředitelé a školní psychologové odpovídali v anketě ÁMOS vision, co jim při jejich práci bere nejvíce času a energie mimo samotnou výuku.
Nejčastější odpovědí byla zbytečná administrativa a papírování, kterou označilo 40,7 % respondentů.
Dalších 20,4 % uvedlo neustálé změny předpisů a požadavků a 7,4 % organizační záležitosti, které přímo nesouvisejí s výukou.
Dohromady tak 68,5 % odpovědí směřovalo k administrativě, předpisům a organizaci mimo samotnou výuku.
Pro srovnání: kázeň a problémové chování žáků označilo 11,1 % respondentů.
Ankety se zúčastnily desítky účastníků, nejde tedy o reprezentativní průzkum českého školství. Výsledky ale otevírají důležitou otázku.
Pokud chceme po školách stále více prevence, mají na ni lidé ve školách vůbec dostatek prostoru?
Každý nový problém nemůže znamenat další úkol pro učitele
Prevence samozřejmě do škol patří. Bylo by ale nereálné očekávat, že každé nové společenské téma automaticky převezme učitel a najde pro něj prostor během vyučování.
Pokud se objeví nový fenomén mezi dětmi, nemůže být jedinou odpovědí vytvoření další metodiky, prezentace nebo preventivního programu, který nakonec skončí na stole pedagoga s očekáváním, že jej nějak začlení do už tak nabitého školního dne.
Možná bychom proto neměli přemýšlet pouze nad tím, jak dostat více prevence do výuky.
Stejně důležitá otázka zní:
Jak dostat důležitá preventivní sdělení k dětem, aniž bychom pokaždé přidávali další povinnost učitelům?
Prevence nemusí začínat až zazvoněním na hodinu
Dítě ve škole netráví pouze čas ve vyučování. Prochází chodbami, čeká před učebnou, tráví přestávky se spolužáky, chodí do jídelny nebo šatny.
I toto prostředí může být místem, kde se setkává s informacemi.
Ne každé preventivní téma totiž potřebuje pětačtyřicetiminutovou vyučovací hodinu. Někdy může být prvním krokem krátké sdělení, které dítě několikrát zahlédne. Jindy video, vrstevnický program, beseda s odborníkem nebo obsah, který otevře otázku, o níž se dítě později začne bavit s učitelem, rodičem či spolužáky.
Jednotlivé formy prevence si přitom nekonkurují. Mohou se doplňovat.
U složitých témat bude vždy nezastupitelná práce pedagoga, metodika prevence nebo odborníka. U jiných může velkou část základní osvěty převzít prostředí, ve kterém se děti každý den pohybují.
Možná potřebujeme změnit způsob, jak o prevenci přemýšlíme
Tradiční cesta preventivního sdělení často vypadá následovně:
Vznikne společenský problém. Připraví se preventivní materiál. Ten dostane škola. Škola jej předá učiteli. A učitel má zajistit, aby se informace dostala k dítěti.
Pedagog se tak stává posledním článkem téměř každého preventivního tématu.
Nemusí to ale být jediná cesta
Školy mohou využívat odborné organizace, preventivní programy, peer programy, školní média, informační obrazovky, digitální obsah nebo další komunikační plochy, které jsou přirozenou součástí školního prostředí.
Právě informační obrazovky ÁMOS vision jsou jedním z příkladů takového komunikačního kanálu. Umožňují dostávat krátká osvětová a preventivní sdělení přímo do prostředí školy, aniž by jejich odvysílání vyžadovalo další vyučovací hodinu nebo přípravu pedagoga a formou, která je současné generaci blízká a dobře známá.
Nejsou náhradou učitele ani komplexních preventivních programů. Mohou ale být jednou z dalších cest, kterými se důležité informace dostanou k dětem.
A právě více takových cest budeme pravděpodobně potřebovat.
Prevence nemůže stát pouze na učitelích
Od škol budeme pravděpodobně i v budoucnu očekávat, že dětem pomohou orientovat se v problémech, které předchozí generace vůbec nemusely řešit.
Nová témata budou přibývat
Neměli bychom ale automaticky předpokládat, že s každým novým tématem vznikne také nový prostor v rozvrhu a nová kapacita pedagogů.
Možná proto nepotřebujeme pouze více prevence ve školách.
Potřebujeme především více způsobů, jak ji k dětem dostat.
Protože pokud chceme, aby se školy věnovaly prevenci více, nemůžeme pokaždé začínat tím, že učitelům přidáme další úkol.
Dítě ve škole netráví pouze čas ve vyučování. Prochází chodbami, čeká před učebnou, tráví přestávky se spolužáky, chodí do jídelny nebo šatny.
I toto prostředí může být místem, kde se setkává s informacemi.
Ne každé preventivní téma totiž potřebuje pětačtyřicetiminutovou vyučovací hodinu. Někdy může být prvním krokem krátké sdělení, které dítě několikrát zahlédne. Jindy video, vrstevnický program, beseda s odborníkem nebo obsah, který otevře otázku, o níž se dítě později začne bavit s učitelem, rodičem či spolužáky.
Jednotlivé formy prevence si přitom nekonkurují. Mohou se doplňovat.
U složitých témat bude vždy nezastupitelná práce pedagoga, metodika prevence nebo odborníka. U jiných může velkou část základní osvěty převzít prostředí, ve kterém se děti každý den pohybují.
Možná potřebujeme změnit způsob, jak o prevenci přemýšlíme
Tradiční cesta preventivního sdělení často vypadá následovně:
Vznikne společenský problém. Připraví se preventivní materiál. Ten dostane škola. Škola jej předá učiteli. A učitel má zajistit, aby se informace dostala k dítěti.
Pedagog se tak stává posledním článkem téměř každého preventivního tématu.
Nemusí to ale být jediná cesta
Školy mohou využívat odborné organizace, preventivní programy, peer programy, školní média, informační obrazovky, digitální obsah nebo další komunikační plochy, které jsou přirozenou součástí školního prostředí.
Právě informační obrazovky ÁMOS vision jsou jedním z příkladů takového komunikačního kanálu. Umožňují dostávat krátká osvětová a preventivní sdělení přímo do prostředí školy, aniž by jejich odvysílání vyžadovalo další vyučovací hodinu nebo přípravu pedagoga a formou, která je současné generaci blízká a dobře známá.
Nejsou náhradou učitele ani komplexních preventivních programů. Mohou ale být jednou z dalších cest, kterými se důležité informace dostanou k dětem.
A právě více takových cest budeme pravděpodobně potřebovat.
Prevence nemůže stát pouze na učitelích
Od škol budeme pravděpodobně i v budoucnu očekávat, že dětem pomohou orientovat se v problémech, které předchozí generace vůbec nemusely řešit.
Nová témata budou přibývat
Neměli bychom ale automaticky předpokládat, že s každým novým tématem vznikne také nový prostor v rozvrhu a nová kapacita pedagogů.
Možná proto nepotřebujeme pouze více prevence ve školách.
Potřebujeme především více způsobů, jak ji k dětem dostat.
Protože pokud chceme, aby se školy věnovaly prevenci více, nemůžeme pokaždé začínat tím, že učitelům přidáme další úkol.
Anketa
Co řešíte ve škole (bohužel) nejčastěji? 😤
Chcete být v obraze?
Novinky ze školství, praktické materiály a pozvánky na webináře vám pošleme nejvýše třikrát měsíčně.